YUTORI

Natalie Tun

Japonský výraz yutori lze přeložit jako pocit prostornosti. Stav bytí, během kterého čas ztrácí své strohé vymezení a dechberoucí tempo, moment kdy odmítneme kamkoliv spěchat. Tři tanečnice vás zvou na expedici svou vnitřní krajinou a proces hledání klidného místa v ní. Kladou si otázku, jak se k němu dostat i jak oslavit lehkost okamžiku a prostoru. 

Nechte mě být,

kde se les potkává s loukou,

kde se moře potkává s pískem,

kde se město setkává s lidmi.

Nechte mě být,

kde se má mysl vzdaluje

kde se mi rozostří zrak

tam kde usínám s klidem a probouzím se nadšená.

—————————————————————————————————————-

Choreografie/koncept: Natalie Tun (CZ) Performerky: Agáta Jarošová (CZ/ES), Audrey Kristine Wangle (CZ/US), Marialena Souli (GR) Hudba: Tomáš Urík (SK) Kostým: Emma Fiala (CZ) Světlo: Martin Krupa (CZ) Dramaturgie: Carolina Arandia (ARG) Produkce: Simona Dejmková (CZ)

Fotka/video: František Plzák (CZ)

Vytvořeno pod záštitou Lusk z. s., s podporou: Nová Síť (program Nová krev na scéně), Nadace Život umělce, Státní fond kultury, studio Truhlárna, Kredance/Výměník, Nau Ivanow Barcelona, Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Vzbuďme Vary z. s. a divadlo Venuše ve Šehlovce.

DANCE CONTEXT, taneční aktuality, autor Tobiáš Waller:

https://www.tanecniaktuality.cz/recenze/yutori-tancem-o-minimalismu-respektu-a-pokore

„Natalie Tun se svým týmem vytvořila kraťoučkou a jednoduchou inscenaci. Působí ale jako vydařená a sympatická pohybová esej, která si předsevzala oslavovat spolubytí, respekt k prostoru a sdílenému objevování vlastního bytí. Stává se pro mě osobně tedy produkcí, kterou stojí za to zhlédnout vícekrát a všímat si, jakými proměnami může projít během svého dalšího uvádění.“

OPERA+ , autorka Veronika Holečková

https://operaplus.cz/jako-kridla-vazky/

„Celá tato zenově plynoucí meditace nad vplouváním do zákoutí prostorovosti života směřuje k reflektivnímu zacyklení. Performerky v místy zdlouhavých sekvencích plných procítěných a poetických obrazů prozkoumaly neomezenost limitů světa, aby v samém závěru našly své místo v lůně přírody, kam se nakonec vrátíme všichni. Tam, v prostoru, kde se čas rozplývá jako křídla vážky.“